Hon(Anrew Fukuda) - ukázka z knihy

22. října 2014 v 16:36 |  Ukázky z knih
Kdysi nás bývalo víc. To vím jistě. Asi ne tolik, abychom zaplnili fotbalovou tribunu ani třeba kinosál, ale určitě víc, než nás zbývá dnes. Vlastně si nemyslím, že ještě někdo zbývá. Nezůstal nikdo kromě mě. Přesně tak to skončí, když se z vás stane pochoutka. Když po vás touží. Vyhynete...



Před jedenácti lety jednu objevili u nás ve škole. Stalo se to hned první den, co přišla do školky. Roztrhali ji během pár okamžiků. Co si myslela? Možná ji náhlý (vždycky je náhlý) pocit osamocení vyhnal do školky, kde bláhově doufala, že najde nějakou společnost. Učitelka ohlásila, že nastal čas jít si zdřímnout, a ta malá holka jako jediná zůstala stát na zemi a v náručí svírala plyšového medvídka, zatímco ostatní hbitě vyskočili ke stropu. V tu chvíli to měla spočítané. Skončila. Stejně tak mohla vytáhnout z pusy svoje falešné špičáky, lehnout si na zem a nabídnout se jim jako zákusek po obědě. Ostatní děti na ni od stropu zírali v němém úžasu: Ale ale, copak to tu máme?
Prý se rozplakala. Jako první se na ni vrhla učitelka.

Ve škole se správně máte objevit až po školce, kdy už vám nehrozí odpolední spaní. I tak vás ale můžou nachytat. Můj plavecký trenér byl jednou tak rozčilený z našich laxních výkonů na školních závodech, že nás donutil všechny jít se vyspat do šatny. Samozřejmě to byl z jeho hlediska dobrý nápad, ale mě to málem prozradilo. Mimochodem, plavání je bezpečné, ale jestli nemusíte, žádný jiný sport nedělejte. Pot vás totiž zaručeně prozradí. Když se tělo zahřívá, vylučuje pot. Na kůži se objevují kapky vody, jako když dítě slintá. Já vím, je to nechutné.
Všichni ostatní zůstávají studení, čistí, suší. A já? Jsem jako kapající kohoutek. Takže zapomeňte na běh, tenis, dokonce i na šachy. Ovšem plavání je bezpečné, protože ve vodě se skryje pot.

A to je jedno z pravidel. Je jich mnohem víc. Můj otec je do mě hustil od chvíle, kdy jsem se narodil. Nikdy se neusmívej, nepochichtávej ani nesměj nahlas, nikdy neplač ani nedovol, aby ti do očí vstoupily slzy. Za každých okolností si zachovej neurčitý, klidný výraz. Jediné emoce, které kdy lidé dají najevo, jsou chuť na glupany a romantická roztouženost. Já očividně ani jedno z toho nezažiju.

...

Když přijdu k sobě - je to skutečně jen chvilička -, vím, že musím zmizet. Skupina se brzy vrátí, jakmile ztratí stopu. Najdou mě tady, jak ležím na zemi a pot ze mě teče v proudech. Běž, říkám si, běž. Ale je těžké se jen zvednout. Cítím se vysušený jako pouštní prach a současně těžký jako pytel mouky nasáklý vodou.
Na chodbách vládne ticho, ale pak znovu slyším přibližující se kroky. Vracejí se.
Strach mi dodává sílu. Přetočím se na břicho a vyskakuju na nohy. Dveře. Musím mezi nás dostat co nejvíc dveří. Zpomalí je a současně trochu zeslabí můj pach. Každý kousek se počítá.
Rozrážím dveře před sebou; o několik vteřin později slyším, jak se tytéž dvoukřídlé dveře s prásknutím znovu otvírají. Teď už neběžím ze schodů, teď z nich doslova letím. Nohy mě bolí, a bolest stoupá i do zad.
Dohánějí mě. Nezáleží na tom, jak rychle se donutím utíkat, jak rychle seběhnu schody, slyším je blíž a blíž. Tvrdé, šátravé zvuky, šustění oblečení. Už zbývá jen chvilka.
Pokud...
"Tudy!" křičím. "Ten pach jde odtamtud, je teď vážně silný! Určitě jsem na správné stopě!"
"Jak se dostal tak daleko před nás?" křičí někdo o patro výš.

Zabouchnu za sebou dveře, běžím kousek po chodbě, pak proběhnu dalšími dvěřmi a znovu ze schodů, beru je po třech.
"Počkej na nás!" křičí někdo přímo za mnou.
"Ani náhodou! Jsem těsně za ním!"
"Jak to že nám ten chcípák tak utekl?" Přibližuji se, jsou pár sekund za mnou.
Probíhám dalšími dveřmi a jako šílenec letím po chodbě. Rychle se ohlédnu: valí se za mnou jako tsunami, Vychrtlík skáče z podlahy na stěny a na strop, Tělák se žene ve spáře mezi stěnou a stropem, ostatní za nimi, všichni se stoickým výrazem a vyceněnými špičáky.
Tři sekundy.
Otevírám další dveře. Jsou mi povědomé. Teď vidím proč: jsem zpátky v učebně. Oběhl jsem kolečko. Nikdo tady není, všichni se účastní honičky.

Kde chci zemřít? Říkám si. Vzadu? Nebo v dramatické póze na lavici? Před katedrou?

Pak si všimnu okna.
Utíkám k němu a rozrazím ho dokořán. Ihned poté vrazí skupina dovnitř jako černá vlna. Jsou tak synchronizovaní: na stěnách, na podlaze, na stropě, nikdo se netlačí, nikdo se nestrká. Prostě koordinovaně vpadnou do místnosti, s planoucíma očima a nozdrami divoce rozšířenými.
"Vyskočil! Vyskočil ven!" křičím před oknem a ukazuju ven. Než to dořeknu, čtyři z nich se vyhoupnou na parapet, snaží se získat co nejlepší pozici, hledí z okna a hlavy mají nesnesitelně blízko té mojí. Naštěstí se zvedne silný poryv větru.
"Cítím ho všude! Jako by byl přímo tady, schovával se, kde?"
"Je pryč..."
"Můžeme ho chytit, nemohl se dostat daleko..."
"Možná," říkám. "Když půjdeme rychle, měli bychom ho dohonit."
Vystrkují nohy a chystají se vyskočit z okna, když se ozve šepot, který je přimrazí na místě.

"To stačí." Vlhký, hrozivý, zlý šepot.
Ředitel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 22. října 2014 v 17:10 | Reagovat

Dík za ukázku...teď chci tu knížku ještě víc :D Ne, tahle knížka prostě vypadá parádně...

2 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 23. října 2014 v 15:05 | Reagovat

[1]: :DD s tím souhlasím, i mě nalákala na to jako dobře vypadá :-)

3 Teeve Teeve | E-mail | Web | 23. října 2014 v 16:51 | Reagovat

Když jsem si přečetla první větu, okamžitě jsem pomyslela na Kostičas, a celkem mě to děsí, jelikož začíná poměrně stejně. Ale ukázky hezké, samozřejmě mě to jen více utvrdilo v tom, že si Hon potřebuji nutně přečíst ;-).

4 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 23. října 2014 v 20:19 | Reagovat

[3]: Hmm, ten Kostičas si začínám chtít přečíst jak to vychvaluješ :D A jestli je mezi tímhle a Kostičasem nějaká podobnost, docela mě to sakra láka :D

5 Kelly145 Kelly145 | Web | 23. října 2014 v 20:30 | Reagovat

ďakujem za ukážku :)

6 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 24. října 2014 v 12:16 | Reagovat

[5]: Není za co :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama