Virus(Kathy Reichs) - ukázka z knihy

11. října 2014 v 12:32 |  Ukázky z knih
Výstřel z pistole je nejhlasitějším zvukem na světě.
Zejména pokud kulka letí na vás.
Prásk! Prásk!...


Kulky se zasekly do korun stromů. Nad hlavami mi zaječely opice a vzápetí se rozprchly.
I já se dala do běhu.
Bezhlavě jsem se hnala podrostem. V hlavě jsem měla vymeteno. A byla jsem bez sebe ztrachy.
Najdi cestu!
V černém lese se přede mnou začaly rýsovat tvary. Stromy. Keře. Vyděšená zvířata. Zabijáci s pistolemi? Těžko říct. S bušícím srdcem jsem utíkala pořád dopředu jako o život. Slepá.
Zakopla jsem o kořen a upadla. Nohou mi projela ostrá bolest.
Vstaň! Vstaň! Vstaň!

Temnotou se okolo mě prosmyklo cosi obrovského. Ztuhla jsem.
"Bene?!?"
Žádná odpověď. Najednou všechno ztichlo.
Jestli tu zůstaneš, umřeš. Hni sebou!
Vyškrábala jsem se na nohy a vyrazila do noci.
Je Hi někde vepředu? Shelton zamířil doleva a zmizel v listoví.
Prosím, ať je to Ben. Snad běžel se mnou.
Žádný plán jsme neměli. A proč taky? Nikdo nevěděl, že tu jsme ani co tu děláme.
Kdo se mě to sakra pokouší zastřelit?

Vyčerpaně jsem lapala po dechu.
Později, po té proměně, jsem dokázala běhat celou věčnost. Rychle. Neúnavně. Můj dokonalý zrak pronikal nočními stíny. Už jsem nemusela popadat dech, ztracená uprostřed beztvaré temnoty.
Tihle zabijáci, ať jsou, kdo jsou, by neměli nejmenší šanci. Jakmile se u naší smečky projevily její superschopnosti, roztrhali bychom je na kusy. Domlouvali bychom sebez jediného slova. Vystopovali bychom je jako koťata. A nakonec odklidili zbytky.
Jenomže tu noc to tak nebylo. Byla jsem v maléru. Skoro jsem omdlévala. A umírala strachy.
Ale běžela jsem dál. Usilovně. Větve se mi zakusovali do rukou i nohou a rvaly mi kůži. Konečně jsem se dostala na otevřené prostranství.
Pláž! Ještě kousek.
Z prázdna se ozval hlas.
"Tory! Sem. Honem!"
Shelton.
Díky bohu.
Ve svitu hvězd jsem rozpoznala jen obrysy člunu. Přehoupla jsem se přes zábradlí, dopadla na příď a otočila se, abych viděla na pobřeží.
Nikde nikdo. Prozatím.

"Kde je Hi? A Ben?" zašeptala jsem. Šaty jsem měla propocené a stále jsem nemohla popadnout dech. Hrozilo, že se každou chvíli zhroutím.
"Jsem tady." Ben se vynořil z temnoty. Jedním dlouhým skokem přistál na palubě a chopil se řízení. S klíčem v ruce se zarazil, bál se nastartovat motor. A bál se ho i nenastartovat.
Hi je pořád někde venku.
Napjatě jsme se posadili a čekali. Odvaha ze mě odtékala podrážkami mých bot.
No tak, Hii. Ukaž se. Prosím, prosím, prosím...

...


"Proč musíš do všech svých báječných nápadů míchat zločin?"
V košili s dlouhými rukávy, černých kalhotách a lyžařské kukle vypadal Hi směšně. Bylo mi jasné že se potí jako blázen.
Všichni čtyři jsme se krčili za keřem azalky vedle průchodu za Charlestonskou veřejnou knihovnou. Bylo 0:42 v noci. Kdyby se Kit dozvěděl, že jsem venku, čekalo by mě celé léto domácí vězení.

Na netu jsem klukům vyložila svůj plán. Než stihli něco namítnout, zaklepal mi na dveře Kit. Zaklapla jsem notebook, skočila do postele a předstírala spánek. Slyšela jsem, jak Kit zaváhal a pak odešel do ložnice. Zanedlouho se už chodbou neslo medvědí chrápání.
Cítila jsem se špatně, že otce podvádím. I kvůli němu jsem doufala, že nás nikdo nechytí. A kvůli sobě taky.
Sheltonův šepot se mi ozval přímo za zády.
"Knihovna má určitě bezpečnostní systém, ne?" Říkal to už popáté. "A je to poměrně nový barák."
"To zjistíme, teprve až si pohraješ se zámkem," zopakovala jsem. "Když se to podělá, zdrhneme."

Noc byla horká a lepkavá. Jak jinak. Mraky stínily měsíc a celé město zahalila mlha. Dokonalé podmínky pro vloupání.
Policejní vůz líně obkroužil blok a zatočil na východ po Calhoun Street. Míjel nás už potřetí.

"Jdeme," sikl Ben. "Teď máme nejlepší šanci."
Vyrazili jsme k odlehlým zadním dveřím. Doufala jsem, že poplašný systém nebude tak složitý, abychom si s ním neporadili, ale jak zámek, tak vložka vypadaly nově a komplikovaně.
"Hele," Hi ukázal na přízemní okno vzdálené asi deset metrů.
Pootevřené okno.
Plížili jsme se podél zdi.
Shelton vsunul ruce dovnitř a zatlačil. Všichni jsme zadrželi dech. Neozval se žádný zvonek, poplašňák ani píšťalka. Komando lupičů má štěstí.
Jeden po druhém jsme se protahli škvírou. Ben přivřel okno a rozsvítil baterku.
Byli jsme ve čtvercové místnosti s prázdnými policemi. Uprostřed stál dlouhý stůl. Na něm ležel tucet knih a hrneček zpola naplněný cigaretovými nedopalky.

"Díky, pane Nikotine," vydechla jsem. Závislák na rakovinových trubičkách zapomněl pořádně zavřít okno. Poťouchle jsem si v duchu přála, aby to byl Limestone.
Znovu jsem se soustředila na náš cíl. Někdo se díval do spisů, které jsme si prohlíželi v pondělí. Jak jinak by se dozvěděl o našich záměrech?
Jak to dokázat? Jak toho hajzla odhalit?
Otisky prstů.
Náš plán byl spíš výstřel do neznáma. Ale pokud máme nepřítele, musíme ho znát. Zejména pokud ten nepřítel má pistoli a je ochoten ji použít.

Ve světle Benovy baterky jsme šli po schodech a očima hledali bezpečnostní kamery. Žádných jsme si nevšimli, a moje sebedůvěra začala stoupat. To, co potřebujeme, zabere jen pár minut.
Vstoupili jsme do Jihokarolínského sálu a seřadili se u čtečky mikrofilmů. Ve věku internetu se tahle věcička už skoro nepoužívá, takže nebylo pravděpodobné, že by s ní během dvou dnů od naší návštěvy někdo pracoval.
Kromě jednoho člověka. Toho, co nas špehoval.

"Nic tu není." Rozsvítila jsem ultrafialovou baterku, kterou jsem sebrala Kitovi z krabice s nářadím, a prohlédla jsem ovládací tlačítka. Čekala jsem na zázrak.
Nedočkala jsem se.
"K čemu je nám to dobrý?" zeptal se Ben.
"Otisky prstů mají mikroskopické čáry a prohlubně." Hiův hlas zněl zpod lyžařské kukly tlumeně. "Jejich tvar je u každého člověka jedinečný."
"To vím," řekl Ben. "Ptám se na to, jak ty potvory najdem."
"Prsty se potí a mastí, takže nechávají otisky skoro na všem."
Zkoumala jsem dál. Pořád nic.
"Některé jsou vidět prostým okem, ale to se nestává často. Neviditelné otisky se nazývají ,latentní'. A ty hledám já."

Čtečka mikrofilmů byla vyrobená z tmavého lesklého kovu, na kterém by se latentní otisky báječně zachytily. Přejela jsem světle modrým světlem přes povrch přístroje.
Nic.
Přešla jsem k bodu dvě a vytáhla z kapsy lahvičku s jemným šedým práškem a magnetický kartáček.
"Pokud tu je otisk, drobné částečky prášku se přichytí na pot a maz," řekla jsem. "Pak ho uvidíme."
Jemně jsem poprášila ovládání. Žádné otisky. Zkusila jsešm to s povrchem čtečky. Nic. Obrazovka. Nula. Byli jsme vedle.
Najednou mě něco napadlo.
"Kde jsou naše otisky? Na tomhle povrchu by měly vydržet několik týdnů."
"Možná uklízečka čtečku vyleštila," řekl Hi.
"Anebo je někdo setřel," opáčil Ben. "Aby odstranil ty svoje."
Sakra.
Vloupali jsme se do státní budovy pro nic za nic. Už jsem chtěla přiznat porážku, když mě napadla poslední možnost.

"Než odejdeme, podíváme se ještě na mikrofilm Gazette. Tu cívku neměl nikdo jiný v rukou."
Hi zamručel, ale spěchal k polici, aby ji našel.
"Nedotýkej se jí!" zašeptala jsem nahlas.
Hi si svou lupičskou kuklou omotal ruce, pak vytáhl z police obal a položil ho na stůl.
Vzala jsem film za okraje a světlem po něm přejela.
Nic.
Zklamaně jsem prohlédla i druhou stranu.
A tam zářil bílý ovál jako měsíc v úplňku.

Potlačila jsem radostný výkřik a poprášila film. Otisk se zobrazil v dokonalém detailu.
"To mě podrž," zamumlal Ben bez dechu.
"Balíme to a padáme." Shelton mi podal pásku izolepy a kartičku.
Opatrně jsme přitiskla útržek pásky na poprášený otisk. Pak jsem ho sejmula a přilepila na kartičku. Na papír se přenesl šedý vlnkovitý obraz.
Konečně se něco povedlo.
Ale jen na nanosekundu.
Bum.
Práskly dveře auta.
Hi běžel k oknu.
"Do háje!"
Tvář mu zalilo modročervené světlo.
"Venku," zalapal po dechu. "Poldové!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kelly145 Kelly145 | Web | 11. října 2014 v 16:15 | Reagovat

Ahoj! Ďakujem za koment! Áno rada spriatelím a áno milujem tú hru a nemusíš si pripadať vôbec divne!! :D :D

2 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 11. října 2014 v 16:49 | Reagovat

[1]: Není vůbec za co :-D Tak ok, píšu tě tam :-)

3 Teeve Teeve | E-mail | Web | 11. října 2014 v 18:44 | Reagovat

Mhm, to nevypadá špatně...

4 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 11. října 2014 v 19:33 | Reagovat

[3]: Jj, taky mi to tak přišlo když jsem četla ukázku, ale potom mě to vůbec nebavilo :( Samozřejmě tě nechci nějak odradit, kdyby sis jí nahodou chtěla koupit, ale mě to prostě nějak nechytlo a asi ani nesedlo :-( Ale podle mě to je tím že je taková napůl detektivka, což já moc nemusím :D

5 Tina Tina | Web | 11. října 2014 v 20:12 | Reagovat

Knížku znám, už dřív jsem jí četla, a stala se pro mě takovou průměrnou i mě trochu rušila ta detektivní část :)

6 Teeve Teeve | E-mail | Web | 11. října 2014 v 20:21 | Reagovat

[4]: Nó, tak to teda uvidím :-D. Upřímně také detektivky moc nemusím, zatím jsem jako jedinou četla Volání kukačky, ale to nebylo až tolik jako přímá detektivka, což mě bavilo :-), ale i tak... Well, já stejně jako ty, prostě fantasy - scifi, the best :-D.

7 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 11. října 2014 v 21:45 | Reagovat

[5]: Njn, holt když někomu něco nesedne tak s tím nic nenadělá :-)

[6]: Přesně- fantasy, scifi, možná občas horory - to je moje :D

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 13. října 2014 v 17:56 | Reagovat

Hned ze začátku jsem se začala bát, pistole, výstřely, ale bude to zřejmě napínavé, viď? ;-)

9 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 13. října 2014 v 18:59 | Reagovat

[8]: V určitých částech je to hodně napínavý, ale někde je to trošku nuda :D

10 Kelly145 Kelly145 | Web | 13. října 2014 v 20:15 | Reagovat

Dobrá knížka

11 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 13. října 2014 v 21:07 | Reagovat

[10]: Ráda bych o ní napsala že je dobrá ale nechci lhát, mě moc nesedla no :D Ale to je na každým, jak se mu bude líbit :-) Každopádně ale děkuju za tvůj názor :-)

12 Kelly145 Kelly145 | Web | 13. října 2014 v 21:44 | Reagovat

Ahoj keď sa mi nejaký blog páči tak prečo by som o ňom nenapísala... btw nič si z toho nerob ja tiež nedokážem čítať nič okrem kníh do školy :D

13 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 13. října 2014 v 21:50 | Reagovat

[12]: Tak to teda díky :-) A jn, ta škola ale zabírá času :D

14 Aires Aires | Web | 13. října 2014 v 22:28 | Reagovat

To vypadá na dobrou knížku! Ráda bych si ji přečetla :)

15 Rachel V Rachel V | Web | 14. října 2014 v 12:01 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Krásné zpracování :)

16 Lůc z Knižního světa Lůc z Knižního světa | Web | 14. října 2014 v 17:26 | Reagovat

[14]: Jj, přečti, mohla by se líbit :-)

[15]: Jo, mě se taky obálka moc líbí...jestli si teda myslela tu obálku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama